bandorka

bandorka

středa 28. ledna 2015

Veledílo?



Ve včerejším článku jsem vám slíbila, že dneska se pochlubím dekou, kterou jsem háčkovala. Myslím si, že za dobu, co háčkuji byla tohle asi největší moje práce. Mohly by jí konkurovat ponča, ale u těch už si nepamatuji, kolik času mi zabraly. 

Deka byla vánočním dárkem, který jsem sice předávala malinko se zpožděním, ale vzhledem k tomu, že kamarádka bydlí ode mně kousek dál, tak to nebyla zase až taková tragédie :). Myslela jsem si, že ji stihnu dříve, ale musela jsem to prokládat povinnostma. Dlouho jsem přemýšlela,jaký použít materiál. První myšlenka, aby to bylo něco tlustého a rychle to přibývalo, byla rychle zavrhnuta, protože jsem deku nechtěla odfláknout. Poté jsem taky řešila, aby to neměnilo po vyprání tvar, trošku to hřálo a hlavně, aby se to nezežmolkovalo. A nakonec jsem vybrala přízi Mercan. Opravdu neskutečně příjemná příze. Měkkounká. Ňuňací.



Objednala jsem dva celé balíky a pustila se do práce. Uháčkovala jsem 10 řad a zjistila, že to je jen 105 centimetrů, ovšem já chtěla 120, takže? Jsem vzala konec příze a zase jsem to celé vypárala - celé ne, první řadu jsem nechala a přidala k ní několik dlouhých sloupků. Byly chvíle, kdy už jsem to nechtěla ani vidět. Byly chvíle, kdy jsem od povinností utíkala k dece, abych mohla alespoň na chvilku vypnout a jen háčkovat - dlouhý sloupek - řetízkové oko - dlouhý sloupek a znova dlouhý sloupek - řetízkové oko.... 

Přiznám se, že někdy jsem měla pocit, že to snad vůbec nepřibývá. Počítala jsem co dvě řady kolik už mám uháčkováno. Kolik ještě musím uháčkovat. Počítala jsem pořád. Přála jsem si, abych už konečně byla alespoň za půlkou, ale když jsem se za ni dostala, jediný rozdíl co byl, byl ten, že jsem počítala stále více a více řad. Pořád dokola. I když jsem věděla že mám před sebou minimálně ještě 80 řad. Počítala jsem. Poté došla příze, takže jsem musela doobjednat. Modlila jsem se, aby to nebyla jiná šarže a pasovalo to. Naštěstí to vyšlo.




Ve výsledku má deka 120 x 190 centimetrů. Padlo na ni 11,5 klubíčka příze. To znamená, že je na ni použito skoro 3 kilometry příze. Jedna řada mi zabrala cca 20 minut. Celkem tedy asi 65 hodin čisté práce i s obháčkováním. Když jsem to pak počítala, tak jsem si říkala, že to není zas až tak moc. Ale je :). Původně jsem si myslela, že udělám i sobě. Teda původně jsem ji chtěla dělat sobě. Ale smetanová Mercan nebyla dostupná, tak jsem vzala červenou a potěšila kamarádku, která kdysi, když jsem tuhle deku háčkovala pro miminko do kočárku prohlásila, že tuhle deku si jednou uháčkuje. Ale to bych jí nesměla znát. Tak jsem jí trošku pomohla. Ještě den před předáním jsem si z ní dělala srandu a posílala jí návod na háčkovaný čtvereček s textem "to kdyby sis chtěla někdy uháčkovat deku". A ona mi odepsala: "haha". Já jí napsala, že bude mít příležitost, protože ode mne na Vánoce dostane klubíčka. To že ta klubíčka budou zpracovaná, jsem ale už nenapsala. 




V závěru vám musím říct, že z té deky mám obrovskou radost. Zaprvé proto, že se mi povedla. Zadruhé proto, že udělala radost. A zatřetí - proto, že já nikdy nebyla člověk, který by u něčeho douho vydržel a dokončit tohle veledílo.... to je úplně nepochopitelný.

Přeji vám krásný zbytek večera, příjemné počteníčko a pokochání a zítra vám hodím návod na něco co jsem dneska vymyslela pro moje chlapečky :) 

P.S. pokud by deku chtěl někdo zkusit, náod najdete ve starším článku.





Ahoj Barča

14 komentářů:

  1. nádherná práce, měla jsem možnost vidět na živo a taková deka by se mi taky líbila, věřím, že kamarádka byla spokojená :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikol, byla :) A jak ji štěpa miloval, pořád se s ní zakrýval, jak jsem háčkovala

      Vymazat
  2. Pěkná deka, časová náročnost však ohromující. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) tomu se říká efektivní využití času :D kdybych jen seděla a hleděla na telku čas by plynul stejně :)

      Vymazat
  3. Barčo, krásná práce a úplně rozumím tomu, že nevznikla najednou, také se stěhuju od jednoho k druhému, hezký den,
    Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marci, to je potřeba ;) Tobě také hezký den B.

      Vymazat
  4. Baru, když jsem ten článek u deky četla, normálně jsem měla husí kůži. Víš z čeho? když jsem si představila tu práci, ten čas. Já jsem děsně netrpělivý člověk a jak něco trvá dýl než dva dny, tak to vzdávám a někdy, ale jen fakt někdy a za hodně dlouho se k tomu třeba vrátím. Máš můj velký obdiv. Deka je překrásná a ta radost, ta musela být.
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máji, já jsem na tom právě dost podobně, ale tady jsem měla ten hnací motor, že to udělá někomu radost. Možná kdybych jí dělala sama sobě, nikdy bych ji nedodělala :) B.

      Vymazat
  5. Barčo, opravdu smekám ;-) umím si představit, jak se Ti asi div nekouřilo od háčku, s nadsázkou řečeno. A i při tom neustálém počítání. Ale deka je nádherná a to úsilí za to stálo. A kamarádku určitě zahřeje dvakrát tolik, když si pokaždé vzpomene na Tebe, a uvědomí si, kolik jsi dece věnovala času a práce. Krásný den přeji, Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucinko, moc děkuji :) doufám že to tak bude :) já každý večer sedím pod peřinou a háčkuji, když se deka dostala do určité délky, přestala jsem si na gauč tahat peřinu :D Krásný den i tobě B.

      Vymazat
  6. Nádherná deka a červená ji moc sluší! Kamarádka musí být nadšená ... Hezký podvečer přeje Maru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maru, no s tím jsem trošku bojovala, protože já červenou nemusím :D Ale vím, že Peťa ji miluje :) co bych pro ni neudělala že :D. Hezký večer

      Vymazat
  7. Baru, klobouk dolů :-) Na to bych asi nervy neměla!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Raduško, děkuji moc. Ale neboj, já si to taky myslela ;)

      Vymazat

Děkuji, že jsi si udělal/a čas okomentovat můj článek. Vážím si toho. Hezký den Barča