bandorka

bandorka

čtvrtek 6. dubna 2017

Život je krása


Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji 
Život je povinnost - naplň ji 
Život je hra - hrej ji 
Život je bohatství - ochraňuj ho 
Život je láska - potěš se s ní 
Život je záhada - pronikni ji 
Život je slib - splň ho 
Život je smutek - překonej ho 
Život je hymna - zpívej ji 
Život je boj - přijmi ho 
Život je štěstí - zasluž si ho 
Život je život - žij ho.“ 

Matka Tereza


Poslední dobou velmi často přemýšlím, kam lidi pořád pospíchají.
Uteče nám něco? 
Všichni jsou nevrlí, nervózní, pobíhají z jednoho místa na druhé.
K dětem jsou podráždění.
A já pořád nemůžu nějak přijít na to, proč.
Je taková doba. 
Taková společnost. 
Ale i tu si děláme sami.

Jsem neskutečně vděčná za to, že jako dítě jsem mohla mít babičky.
Ale opravdové babičky.
Takové, které si se mnou povídaly, hrály a byly v pohodě.

Nedávno jsem jela autobusem a za mnou seděl chlapeček, který jel s babičkou. Klučina si chtěl s babičkou povídat.
Ale ta nějak neměla zájem. 
Za těch 15 minut mu odpověděla pouze jednou jedinkrát a to jen proto, že se jí 4x zeptal na stejnou věc.

Je to smutné. Lidi jsou unavení, uhonění a neumí odpočívat.
Ono to asi dost možná v dnešní době ani nejde.

Je mi dnešních dětí strašně moc líto. 
Většinou jsou zavření doma u televize nebo PC.
Když venku potkají jiné dítě, koukají na sebe.
Většinou neví, jak spolu navázat kontakt. 
Je mi z toho všeho strašně moc smutno...

Chtěla bych pro své děti víc....

hm... 
nechtěla jsem být tak pesimistická, ale prostě mi to tak psalo...
jak to vidíte vy? 



Přeji vám krásný (u nás dneska zamračený) den
A odpočívejte a nehoňte se

Barča

7 komentářů:

  1. Já to vidím úplně stejně. My jsme si jako děti chodily hrát ven, dnešní děti už od malička mají v ruce mobil, nebo tablet, bez pohádek se nenají, kamarády mají na fcb, hrají mezi sebou počítačové hry a když se náhodou potkají venku, tak neví, co mají dělat. A my dospělí se stále za něčím honíme. Chápu, že když má někdo hypotéku na bydlení, leasing na auto, děti školního věku .... tak se musí otáčet. A v práci chtějí šéfové výsledky, plnit plány, zvyšovat obraty .. Stále víc,víc a víc.
    Je to takový začarovaný kruh a né každý z toho umí vypadnout ven. Nevím, kam se jako společnost řítíme.
    Přeji klidnější dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, přesně tak to je. Ale myslím si, že si to děláme jako národ sami. Když jsem byla předloni ve Finsku, lidi tam byli tak v pohodě, že se mi vůbec nechtělo jet zpátky. Ale my stále tak nějak chceme pořád víc a víc. Je to smutné...
      Každopádně ti přeji krásné ( i když momentálně dost chladné) dny a děkuji ti za komentář :) Barča

      Vymazat
  2. Barunko i mne dnešní svět moc děsí.. Vše je tak nějak jinak, než za mého dětství. Jsem šťastná, že si moji chlapci rádi vzpomínají na své dětství a snad si poselství přátelství, výletů a her ponesou dál i do svých rodin.
    Nedávno jsme několik dnů hlídali naší vnučku,a odpovídali jsme s nadšením stále.A že těch otázek bylo 😊.Je opravdu na každém z nás jaké máme nastavené priority.. Pro mne jsou to mí blízcí.Teď se učím mít ráda i sama sebe a to je oříšek 😊..
    Jste nádherná rodina, moc vám to všem moc sluší.
    Přeji ti krásný začínající víkend,pa Z❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, ono to taky záleží na partnerkách a financích atd atd. Já zase moc nemusím zábavy za které jako rodina dáme 2000 za den, občas jo, ale raději vyrazím někam, kde si s dětma užiju a ne kde se jich zbavím (jak to dneska bývá)
      Přeji ti, aby tví kluci byli co nejspokojenější :-)
      Mockrát ti děkuji za pochvalu. Moc společných fotek nemáme, ale už plánuju jarní focení.
      Krásné chladné dny Barča

      Vymazat
  3. I mně dnešní svět děsí. Nejen, že je plný stresu, ale i násilí. Dnes se rodiče bojí pustit děti ven samotné a přitom ještě naše děti si venku hrály, běhaly a tak jim snad zůstaly na dětství hezké vzpomínky. Naši kluci měli štěstí, že je obě babičky i dědové hlídali a věnovali se jim. Pro nás jako rodiče to byla velká pomoc, hlavně o prázdninách a kluci moc rádi poslouchali jejich vyprávění. Dnes už jsme také prarodiče a snažíme se vnoučkovi věnovat, pokud ho hlídáme. A těch otázek s jeho :" a próč", těch za den je. Ale je to krásný čas. Oba jsme s mužem už v důchodu a tak už nemusíme spěchat.
    Barunko, přeji vám krásné dny s rodinou. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, děkuji i vám za komentář.
      Taky patřím k dětem, které byly od rána do večera venku a nikdo se o nás nebál. Ale asi to bylo i tím, že nejezdilo tolik aut a nebylo tolik agresivních řidičů.
      Nedávno jsem jela kolem našeho domu, kde jsme měli za mého dětství 2 stromy z nichž vznikla fotbalová branka, 1 pískoviště, 1 prolézačku (železnou a podle EU nebezpečnou) a bylo tam plno. Dneska je tam supermoderní dětské hřiště a zeje prázdnotou :/
      Je to smutné a trošku se děsím toho, co čeká moje vnoučátka.
      Jsem moc ráda, že i dneska jsou ještě babičky, které se dětem věnují
      Pěkné dny Barča

      Vymazat
  4. Moc hezký článek. Taky se mi zdá, že se lidem pořád něco nelíbí. V únoru fňukají, že je zima. V březnu, že ještě pořád nesvítí sluníčko, v dubnu, že prší....vždyť tak to má být. A babičky, ty opravdové, ty mi taky chybí. Doufám, že já budu babičky s velkým B :-)

    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jsi si udělal/a čas okomentovat můj článek. Vážím si toho. Hezký den Barča